Právní úprava asistované sebevraždy, milosrdné smrti, smrti na přání. Od sametové revoluce se naše zákonodárství vyznačuje nadprodukcí právních předpisů, které se často vzájemně popírají a právní systém se tak postupně stává nepřehledný i pro samotné odborníky, tedy právníky, pro které jsou paragrafy každodenním předmětem práce. I přes tento stav však stále existuje oblast, ve které pevná právní úprava absentuje, přitom se však nás všech bytostně týká. Jedná se o úpravu eutanazie, tedy milosrdné smrti, ačkoliv ji některé státy Evropy, jako například Nizozemí a Belgie od roku 2002 již mají. Český Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. pamatuje ohledně lidské smrti pouze na dědictví materiálních hodnot a to jak zákonným, tak závětním způsobem, přičemž budoucnost právní úpravy se má vyvíjet směrem k preferenci závětního dědění. Proč dvacet let od revoluce nebyl uveden v účinnost v poslanecké sněmovně zákon, který umožní člověku důstojně a zvoleným způsobem ukončit svůj život (tzv. living will – vyjádření vůle člověka žít), jestliže už lékařská věda na aktuálním stupni vývoje nemá možnost řešení, než jej jen uměle udržovat při životě? Je samozřejmé, že strany, které v sobě sdružují například křesťany (KDU-ČSL), budou vždy ostře vystupovat proti takovému návrhu s poukazem na to, že život máme od Boha, nemáme [...]
→